5. ledna pátek. Všichni muži od 14 do 45 let jdou kopat zákopy. Fronta se blíží.
18.ledna čtvrtek. Večer mám protipártyzánskou službu od 6 hod. do 9 hod. a pak od 12. do 3. hod .
7. února středa. Po poledni je poplach krátký a pak zase ale dlouhý. Je slyšet dunění bombardování. Prý byli v Brně a Vídni.
12. února pondělí. Zatkli kol. Jecelína, p. Matějovského, p. Zavadila, Smilka atd. Nevím proč. Rusové dobili Bílska, ?. míří na Těšín a Ostravu.
15. února čtvrtek. V poledne byl velký nálet na Prahu....
28. února středa. V noci zastřelili prý partyzáni p. Fárka a paní - vlastně asi sl. Růžičkovou z jeho obchodu.
5. března pondělí. Večer byl tu letecký souboj, pouštěli rakety a stříleli.
15. března čtvrtek. Odpol. poplach od 1. do 5. hod.
16. března pátek. O 12 hod. poplach až do 3. hod. Hodně to bouchalo.
19. března pondělí. Večer slyšíme bombardování a vidíme záblesky na ? Jsou bombardovány ruskými letadly Vítkovice, Kunčice a část. i Nový Jičín
22. března čtvrtek. Asi po 1 sedmé večer přiletělo několik ruských letadel, světlovaly a střílelo se. Při náletu padla menší bomba u Mikrofony a střelami bylo zraněno několik lidí v Brankách atd.
24. března sobota. Večer jsou tu opět letadla..
25. března neděle. .. Sotva jsme se vrátili domů, už jsou zase letadla zde. Nad nádražím pustili 8 raket.
26. března pondělí. .. již jsou tu letadla. Z kulometu u krásenské měšťanky střílejí a z letadla odpovídají. Je plno rachotu. .. V noci ještě letadlo létalo.
27. března úterý. ... Na zpáteční cestě z Krásna už zase přiletělo letadlo a už zase se střílí. Domů jsem přijel dobře.... Jedeme již zpět a těsně před branou vzadu zase nás to stihlo. Kulky jen tak létají. Honem do domu.
31. března sobota. Večer letadlo zase létalo.
6. dubna pátek. U nás na nádraží stojí nákladní vlak s protiletadlovými lehkými děly a hodně vojska – Italové, Rusi atd. Ukončeno totální nasazení u Fy Baumunion Vsetín Jasenice od 22. září 1944.
9. dubna pondělí. Naši školu hlavní máme celou zabránu – je tam Ortskomandatura.
..............
14. dubna sobota. Dopoledne zamračeno, odpol. se rozjasnilo. Je chladno. Fronta se blíží. Rusové mají již Hodonín a prý i Strážnici. Odpol. je velký společný pohřeb s hudbou 5 obětí náletu. Jde i městská rada s p. Štorkánem. Za rakvemi také cigáni.
15. dubna neděle. Venku nádherně, ale zima. Hned cestou do kostela malý poplach. Po mši sv. stále poplachy.
18. dubna středa. Skoro všechny výkladní skříně jsou zatlučeny deskami proti střepinám. Lidé se stěhují na vesnice a do hor. Ve Lhotce vyletěl dům p. Smolky (6 mrtvých) do povětří. Též muniční vlak u Špiček.
22. dubna neděle. Bylo slyšet několik velkých detonací. Co to je?
29. dubna neděle. Je slyšet dunění z fronty.
30. dubna pondělí. Padla Mor. Ostrava a Žilina
2. května středa. Převrat v Přerově se nezdařil. V Rožnově u hotelu Elzer byla velká přestřelka mezi partyzány a vojskem. I z lehkých děl se střílelo. Vlasovci berou na cestách kola a drancují a kradou po vesnicích.
3. května čtvrtek. Celý den jedou kolem našeho od Vsetína transporty, vozy, auta, děla, dobytek obrovské stádo. Vše na ústupu. Rusové jsou už u Vsetína, mají Frenštát, Mořkov, Frýdek, Kroměříž, Hulín. Ráno slyšet dunění děl. Mezi Veřovicemi a Mořkovem vyhodili asi partyzáni velký vojenský vlak. Spousta mrtvých.
4. května pátek. Právě vyhazují most k nádraží z VM od Dadákového k nádraží v Krásně (hlavní) pro pěší. Trhají jej náložemi, od středu. Nad městem krouží 2 ruská letadla. Večer zase letadla, zařizujeme se ve sklepě.
5. května sobota. Již to ze všech stran bouří. Po 12. hod. nálet, dvě ruská letadla – střílejí po nich z děl a my myslíme, že to bombardují. Praha volá o pomoc, je tam povstání. Tu slyšíme ohromné detonace a u nádraží se vyvalil velký dým. Hoří tam velký vlak, Němci ho zapálili. Je to vlak se zásobama - maskami, radiosoučástkami, cukrem, moukou, látkami atd. Mimo to vyhazují všechny výhybky. .. a tu obrovská detonace. Vyhodili to přejezd u Jarcové. Dávají též nálože do železného mostu. Večer nálet. V noci viděti plameny. Hoří nádraží. Od Jarcové dunění děl, kulomety, pušky. Pane Bože ochraňuj nás.
6. května neděle. Nastal strašný den. Německé pancéře jedou směrem ke Vsetínu. Před Novým světem stojí dělo s hlavní směrem k Hrachovci. Pak přijíždí od Stínadel na motorce kurýr a po chvíli obracejí dělo proti Stinadlům a stavějí je před Čapkovo. Kolem 7. hod. začala silná střelba z děl, kulometů a pušek. Střelba hřměla ze všech stran. Kolem půl 11 hod. šel se zase tatínek podívat do pokojů. Právě byl u okna v jídelně, když jsme uslyšeli mocnou ránu, která otřásla domem. Tatínek přišel dolů a prý granát nám utrhl štít vpředu nahoře a nahoře v pokoji je plno rudého dýmu, kdoví zdali nehoří... jen střecha arkýře je utržena, ve štítě na půdě je velká díra a granát prorazil 1 okno nahoře. Střelba pokračuje,. Slyšíme střelbu před naším, vzadu v zahradě a ze všech stran. Před půl 12. dopol. šel se pan oficiál podívat nahoru a uviděl p. T. od L. mluvit se sovětským vojákem. Všichni jsme se vyhrnuli ven. Tu již vidíme valit se sovětské tanky ze Stínadel. Též je tu již hodně vojáků ruských. K nám se dobývá též 1; jdu otevřít bránku. Ptá se, zdali tu nejsou germáni. Je to nějaký důstojník šikovný, p. oficiál s paní s ním vykládají, já jsem mu přinesl vody. Po chvilce odešel. Jedou další vojáci, máváme jim a vítáme. Poněvadž střelba pokračuje, jdeme se schovat domů. Branku necháme odemčenu, ale domovní dveře zamčeny. Tu někdo zase jde. Je to několik vojáků. Chtějí vodku a godinky. Dáváme jim limonádu a vánočku. Jsou většinou dosti slušní. Jeden mladý vešel i do malé a musel jsem mu hrát na klavír. Ukazoval nám fotky svých bratří, sestry a milenky. Jednomu musel dát tatínek hodinky (staromódní malé dámské v kožené poudře na ruku) a dostal za to jiné, modernější. Všichni vojáci měli mnoho hodinek náramkových (až 5 – 6 ) na ruce a v kapsách, prsteny, baterky atd. atd. Když odešli, tu někdo tříská puškou do dveří, hned běžíme otevřít, je to zase voják, nějaký hrubec. S namířenou automat. puškou nás prohledává:chce hodinky, vodku aj. Dali jsme mu cigarety, jinak nic nenašel. Ještě několk jich přišlo do večera. Následky dělostřelby jsou značné. U H. vedle B. v baslerce? hoří dům, Č. mají nahoře pokoj rozstřílený atd. Poněvadž ještě je slyšet střelbu, jdeme zase spát do sklepa. Přišel k nám p. T. s paní odpol. prosit, zdali by nemohli u nás přespat s dítětem, že tam mají vojáky, kteří paní obtěžují. Hodně jim toho též pokradli. ... Tu kdosi bouří. Jsou to 2 vojáci; jeden důstojník, prý inženýr a druhý jeho sluha. Důstojník černovlasý, štíhlý, hezký a ten druhý zavalitý hrubec. Hned si poručili spoustu jídla, ze sklepa sebrali špek, vánočku a chtěli vodku. Maminka jim musela udělat spoustu vajec na špeku, jedli to s vánočkou. Před večeří přišli k nám do sklepa a obtěžovali všechny ženy. Stále chtěli některou. Děvčata mají ohromný strach. Nakonec mne ten důstojník žádá, abych mu z města přivedl nějakou slečnu. Co mám dělat. Chci zachránit ty dole ve sklepě, tak jsem mu musel slíbit, že mu přivedu nějakou. Napsal mi propustku, poněvadž po 10. hod. nesmí se vycházet ven. Oblekl jsem se a šel jsem napřed k Panáčkům, pak ke Snozům. Všude je zavřeno. Šel jsem k p. G., zdali by i nemohl poradit. Neví o ničem. Tak již si nevím rady. Jdu na policii a ptám se, kde najdu národní výbor. Abych nezapomněl. odpol. byl jsem se dívat na náměstí. Většina domů je ozdobena prapory. Na náměstí je hodně lidí. S jedním vojákem musel jsem jít do věznice ukázat, mu kde byli uvězněni naši lidé. Cestou jsme se stavili u G., kde voják vše prohlédl. G. se dávno odstěhoval. Z věznice byli L., J. atd, již včera v 11. hod. odvezeni (Kronika VM:5.5 sobota. Gestapo internovalo ještě tzv Míšence (L., J.). Věznice je plná do vazby daných Němců. Též tam vedou asi 100 vojáků něm. a asi 60-80 maďarských. Na náměstí se lidé vítají, tisknou si ruce. Milice s partyzány chodí na udání zatýkat Němce a spolupracovníky Němců a vlajkaře. Kanonáda způsobila značné škody na domech. Roh věže kostelní od jihozápadu má ve výši oken značnou ránu a rány jsou i od východu. Větší rány jsou na spořitelně městské, protějším starobylém domě, výklady jsou vytlučeny, obchody a skoro všechny domy vyrabovány. Večer jsem šel tedy na národní výbor. Ten je u K. Pan K. mou stížnost tlumočí p. majorovi ruskému. Ten pak něco hovoří s nějakým důstojníkem a mne žádá, abych tohoto zavedl na nádraží. Co mám dělat? Musím s ním jít. Vedu ho přes krasenský most, jehož pravá část je dosti zřícená náložemi dynamitu. Pak uličkou jdeme kolem M., F. atd. a Křižana na nádraží. Tam stojí hlídka, partyzán, 2 železničáři. Důstojník se jich táže na zásoby na nádraží atd. Pak nás 1 úředník provází všemi kancelářemi. Je tam strašný pořádek, vše rozházeno, rozbito a vydrancováno. Důstojník vše prohlédl, i sklep. Pak poseděl ještě - zřejmě nijak nespěchá. Čas letí. Naši doma jsou v úzkých a já tu musím stát. Konečně jsme vyšli. Musil jsem ho dovést k aleji a pak až k Mokré hadře na konci Zašovské ulice. Již jsem se loučil se životem. Myslel jsem, že mne chce zde odstřelit. Ale přece jsme se vrátili. Pak naproti Janouškové cukrárně vešel do obchodu a mne poslal domů. Na náměstí mne zastavila patrola – 2 mladí vojáci - moji „bumážku“ - propustku – prohlíží a nechtějí mi věřit. Jdou se mnou až k nám. U nás ten náš, inženýr důstojník sedí v kuchyni na židli a spí. Je tam i tatínek s p. oficiálem. Probouzíme ho, patrola se směje a odchází pryč. Důstojník jde spát do ložnice a my do sklepa. Tam ještě chvíli vykládáme a jdeme spát. Tak se skončil strašný den ještě dosti šťastně, ale hrůzy jsme prožili dosti.
7. května pondělí. ... Po návratu domů volá pí oficiálová, že se vrátili L. A skutečně, pí doktorová je již doma a p. doktor s Otíkem (+ 2014) již také jdou. Vítáme je se slzami radosti v očích. Vyprávějí co prožili. V pátek v noci je odvedlo gestapo do věznice, pak do Šlezingrovy továrny a když se fronta přiblížila, gestapáci utekli a předali je vojsku do Poličné. Poličňané, když se to dozvěděli, dali vojsku jídlo i lihovin a ve zmatku při útěku vojska jak L., tak J. osvobodili. Ušli tak jisté smrti, neboť měli být zastřeleni. Za mé nepřítomnosti byl tu ruský major, velitel nemocnice a prohlédl si byt. Máme mu reservovat malou.
8. května úterý. Venku krásně, Rádio hlásí, že se mají vyvěsit prapory čsl. Maminka s Haničkou šijí vlajku. Před polednem rozhlas hlásí předběžnou kapitulaci Německa. Odpol. přichází ruský major se slečnou na byt.

End