Netechnické myšlení – náš největší nedostatek!

Apel na ministerstvo školství a na státní správu vůbec!

Časopis „Zlín“ přinesl o prázdninách článek, který tak přiléhá k požadavkům, jimiž po měsíce již burcujeme veřejnost, že neváháme jej otisknouti celý:
My Čechoslováci, jakožto národ Komenského, máme sice velmi dokonalé školství, ale jež vyhovuje spíše z hlediska XIX. století než dvacátému věku.
S výjimkou odborných škol příliš mnoho času a místa zaujímá v učebních osnovách dějepis a literatura, aniž by se na druhé straně dověděla mládež něco o dnešku jakožto výsledku tisíciletého snažení technického, které mu jedině dává ráz, od jiných věků odlišný.
Bylo by třeba, abychom věnovali více pozornosti technice na školách, stejně jako studiu člověka. Stroje a síly je ovládající jsou dnes rozhodujícími činiteli nejen pro vytvoření mírového blahobytu, ale jsou stejně významným činitelem při obraně státu. Nevidět je, znamená vychovávat mládež v nevědomosti a ponechávat pak náhodě a osobní snaživosti doplnění kusých vědomostí. Mládež se učí o dynastiích zašlých rodů císařů a králů, kteří pro dnešek neznamenají třeba nic, ale neví takřka nic o elektrisaci, o mzdových soustavách, o racionalisaci, o automobilismu, o letectví, o bydlení, o železniční dopravě; velmi zřídka dovede číst noviny, se kterými přijde v životě nejčastěji do styku, než s básněmi. Učíme mládež příliš velkým souborům vědomostí, jenž nebude nikdy v životě potřebovat a konejšíme svědomí poukazem, že je to trénování mozku, zatím co celý život velmi nadaného člověka je malý, aby dokonale obsáhl vše, co by měl člověk vědět.
Snad jednou dojde k radikální revisi učebních osnov, aby z nich byly vymýceny historické zkameněliny a byly nahrazeny učením o věcech, s nimiž moderní člověk má denně co dělat. Snad místo převážně literárního školení naučíme naši mládež technicky myslit, když otázky hospodárné výroby, dopravy a obchodu jsou pro vnitrozemský národ bez kolonií přímo existenčními otázkami. Dnešek není místem pro Werthera a jeho utrpení, ale kolbištěm pro konstruktéry a pionýry nových cest výroby a obchodu, hledajících a optimistických, i když jejich dílo není korunováno okamžitě úspěchem. Taková je dnes naše situace; vychovatelé by se velmi zasloužili o národ, kdyby lépe přizpůsobili osnovy skutečnému nynějšímu životu, že je tomu dnes.

Zlínský průmysl i zlínské školství mají opravdu zásluhu na částečné realisaci výchovy, jak je v otištěné stati uvedena. Ale to všechno je pouze kapka do moře. V dohledné době bude nutno výchovu v celém státě přebudovat a upravit, aby odpovídala požadavkům moderní doby. Jinak bychom zůstávali stále víc a více za vývojem novodobé formy života. My však jsme svojí polohou a svojí tradicí nuceni a povinni jíti do popředí mezi evropskými národy a státy.
„Zlín“ to ve svém článku dobře cítí a proto volá do střehu. Vezmeme-li vysvědčení a sledujeme na něm pořad předmětů, musíme se již pozastaviti.
Hůře je, sledujeme-li osnovy, učebnice a na konec vyučování samo ve svém celku. Nejen ve Zlíně, ale po celé republice jsou tisíce profesorů a učitelů, desetitisíce studentů a absolventů různých škol kteří cítí totéž. Avšak doposud jejich volání vyznívá naprázdno. Naše školství a vzdělávání vůbec běží v příliš hluboko zajetých kolejích, které se odchylují od běhu skutečného života.
Mohlo by nám o býti lhostejné, kdyby nás povinnost k národu a vlasti nevolal do práce. Tato nejsvětější povinnost nám velí abychom se semkli, profesoři, studenti, techničtí pracovníci i technicky myslící laikové, abychom stále upozorňovali, že musíme kupředu na tomto poli.
Potřebovali bychom dnes nového Komenského, který by opětně měl dosti síly, aby přehlédl a převrátil dosavadní stav výchovy a vyučování.
Přemýšlej každý z nás, jak se postaviti do popředí technicky zdatných národů Evropy v každém oboru. Stavme všude tuto myšlenku do popředí. Náš časopis je sice jen slabým činitelem na tomto poli a ne dosti doceněným a podporovaným. Ale společnou prací čtenářů dobré vůle můžeme i zde sebrati dosti projevů, námětů a konkrétních návrhů, abychom prospěli hlavnímu cíli – posunouti Československo a jeho lid na první místo v moderním vývoji světa, abychom jednou, zavolá-li nás vývoj dějin, mohli hráti i vůdčí roli v konstruktivní práci budoucí organisace Evropy.

Zdá se vám, že v tom žijete? Takže nic nového pod sluncem u nás, jedná se o článek redakce časopisu

Laboratoř, č. 8-9/1938!!!